FOLIO I · MYSLITEL · GEN. 03 · N° 003

Ludwig von Mises

Díla
75
Články
307
Generace
3.
Portrét: Ludwig von MisesPortrét: Ludwig von Mises: Ludwig von Mises, Studio-Portrait des Mises Institute (1960)Portrét: Ludwig von Mises: Mises-Portrait (koloriert, hochskaliert) (2023)
FOL. 03 · N° 003 · Ludwig von Mises
BIOGRAFIE

Život a dílo

Ludwig von Mises, jehož prapraděd byl císařem Františkem Josefem povýšen do dědičného šlechtického stavu, pocházel z rodiny asimilovaných Židů a narodil se roku 1881 v haličském Lvově (Lemberg). Ludwig navštěvoval Akademické gymnázium, studoval práva a roku 1909, po krátké době strávené jako koncipient, zahájil svou profesní dráhu ve Vídeňské obchodní komoře. Ve formálním postavení řadového úředníka sekretariátu komory, v němž měl setrvat dalších 35 let, se fakticky stal jedním z nejvýznamnějších ekonomů země. Pod vlivem Carla Mengera a Eugena von Böhm-Bawerka se Ludwig von Mises již v mladém věku přiklonil k myšlenkovému světu Rakouské školy a mohl se již roku 1912 habilitovat svou Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel (Teorie peněz a oběživa). Dalekosáhlá ekonomická témata, jimiž se následně zabýval, „byla většinou problémy, u nichž pokládal převládající mínění za nesprávné“ (Hayek, in: Mises 1978, XII). Mises sotva skrýval, že nejedním představitelem svého oboru přímo pohrdal. Dílem Lidské jednání (Human Action, 1949), anglickým přepracováním jeho hlavního díla Nationalökonomie (Národní hospodářství, 1940), dosáhl postupně vytouženého úspěchu. V těchto i ve svých dřívějších a ještě později následujících dílech se Mises vždy projevoval jako bystrý pozorovatel a nepodplatitelný myslitel. Některé události předvídal jako logicky očekávatelné důsledky dlouho dopředu, například světovou hospodářskou krizi konce 20. let. Pro svůj radikálně liberální postoj odmítal státní zásahy do hospodářského dění a po celý život rozhodně psal proti opovážlivostem etatistů. Vůči anarchismu se však jasně vymezoval. Svými odpůrci, kteří byli vždy v přesile, byl Mises označován za tvrdohlavého, netolerantního a extremistického. Jeho žáci zdůrazňovali intelektuální otevřenost a velkorysost, jež převládaly v jeho soukromém semináři. O pravdivosti svých tezí a smysluplnosti své práce, jež mu po celý život nepřinesly ani bohatství, ani akademické pocty, však zůstával vždy přesvědčen.
Metadata
29. September 1881
v Lemberg
10. Oktober 1973
v New York
3. generace
Životní etapy

Etapy

  1. 1881
    1881
    Narození

    Narozen 29. září 1881 v haličském Lvově. Pocházel z rodiny asimilovaných Židů; jeho prapradědeček byl císařem Františkem Josefem povýšen do dědičného šlechtického stavu.[3]

  2. ⁦1892–1900⁩
    ⁦1892–1900⁩
    Akademické gymnázium

    Navštěvoval Akademické gymnázium.

  3. ⁦1900–1906⁩
    ⁦1900–1906⁩
    Studium práv

    Studoval práva (na Vídeňské univerzitě).

  4. ⁦1902–1903⁩
    ⁦1902–1903⁩
    Jednoroční dobrovolná vojenská služba— přibližně

    Vojenská služba jako jednoroční dobrovolník (Einjährig-Freiwilliger) v letech 1902/1903.[18]

  5. 1906
    1906
    Advokátní koncipient— odvozeno

    Krátce působil jako advokátní koncipient před začátkem své profesní dráhy v obchodní komoře.

  6. 1906
    1906
    Promoce na doktora práv (Dr. iuris)

    Doktorát (Dr. iuris) na Vídeňské univerzitě v únoru 1906.[2]

  7. ⁦1909–1934⁩
    ⁦1909–1934⁩
    Vídeňská obchodní komora

    V roce 1909 zahájil svou profesní dráhu ve Vídeňské obchodní komoře jako úředník sekretariátu komory a fakticky se zde stal jedním z předních ekonomů země. Tato činnost skončila v roce 1934, kdy přešel na profesuru na IHEI v Ženevě.

  8. 1912
    1912
    „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (Teorie peněz a oběživa)

    Vydání habilitačního spisu „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (Teorie peněz a oběživa).[3]

  9. 1913
    1913
    Habilitace na Vídeňské univerzitě

    V roce 1913 se habilitoval na Vídeňské univerzitě svým spisem „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (Teorie peněz a oběživa), vydaným roku 1912. Již v mládí se pod vlivem Carla Mengera a Eugena von Böhm-Bawerka přiklonil k myšlenkám Rakouské školy.

  10. 1918
    1918
    Mimořádný profesor Vídeňské univerzity

    Od roku 1918 působil jako mimořádný profesor na Vídeňské univerzitě (soukromá docentura, nikoli řádná profesura).[18]

  11. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩
    Misesův soukromý seminář

    Ve dvacátých letech 20. století založil svůj proslulý soukromý seminář ve své úřední místnosti v obchodní komoře; byl místem setkávání Hayeka, Machlupa, Haberlera, Morgensterna, Felixe Kaufmanna, Karla Mengera a mnoha dalších. Trval až do emigrace v roce 1934.[3]

  12. 1922
    1922
    „Die Gemeinwirtschaft“ (Socialism)

    Vydání díla „Die Gemeinwirtschaft. Untersuchungen über den Sozialismus“ (1922) – Misesova systematická kritika socialismu s argumentem o nemožnosti ekonomické kalkulace v socialismu.[3]

  13. 1927
    1927
    Spoluzaložení Rakouského institutu pro výzkum hospodářského cyklu

    V roce 1927 spolu s Friedrichem Augustem von Hayekem založil Rakouský institut pro výzkum hospodářského cyklu (dnes WIFO).[20]

  14. 1929
    1929
    Předpověď světové hospodářské krize— odvozeno

    Některé vývojové trendy Mises předvídal s velkým předstihem jako logicky předvídatelné důsledky, tak například světovou hospodářskou krizi na konci dvacátých let.

  15. ⁦1934–1940⁩
    ⁦1934–1940⁩
    Profesura na IHEI v Ženevě

    Roku 1934 opustil Vídeň a převzal profesuru na Institut universitaire de hautes études internationales (IHEI) v Ženevě, kde vyučoval až do roku 1940.[21]

  16. 1938
    1938
    Sňatek s Margit Sereny-Herzfeld

    Roku 1938 se v Ženevě oženil s vdovou Margit Sereny-Herzfeld, bývalou herečkou. Margit von Mises později vydala své paměti „My Years with Ludwig von Mises“ (1976).[21]

  17. 1940
    1940
    „Nationalökonomie“

    Vydání jeho německy psaného stěžejního díla „Nationalökonomie. Theorie des Handelns und Wirtschaftens“ v Ženevě roku 1940 (nakladatelství Editions Union) – raná verze Lidského jednání (Human Action, 1949).

  18. 1940
    1940
    Emigrace do USA

    V roce 1940 emigroval se svou manželkou Margit přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA a usadil se v New Yorku.[3]

  19. ⁦1945–1969⁩
    ⁦1945–1969⁩
    Hostující profesor na New York University

    Od roku 1945 až do svého emeritování v roce 1969 působil jako hostující profesor na New York University (Graduate School of Business) – pozici nefinancovala univerzita, nýbrž soukromí mecenáši (William Volker Fund).[3]

  20. 1947
    1947
    Spoluzaložení Mont Pèlerin Society

    V roce 1947 patřil k zakládajícím členům Mont Pèlerin Society na pozvání Friedricha Augusta von Hayeka.[15]

  21. 1949
    1949
    „Lidské jednání“ (Human Action)

    Knihou „Lidské jednání“ (Human Action, 1949), anglickým přepracováním svého stěžejního díla „Nationalökonomie“ (Národní hospodářství, 1940), postupně dosáhl vytouženého úspěchu.[3]

  22. 1962
    1962
    Rakouské čestné vyznamenání za vědu a umění

    V roce 1962 obdržel Mises Rakouské čestné vyznamenání za vědu a umění.[22]

  23. 1973
    1973
    Úmrtí

    Zemřel 10. října 1973 v New Yorku.

Vztahy

Vlivy

Pod vlivem · 3
  1. ⁦1900–1906⁩
    ⁦1900–1906⁩

    Studoval u Eugena von Böhm-Bawerka a účastnil se jeho semináře na Vídeňské univerzitě; společně s Mengerem jeden z určujících učitelů pro Misesův obrat k Rakouské škole.[3]

  2. ⁦1903–1906⁩
    ⁦1903–1906⁩

    Wieser wird in der Wikipedia-EN-Influences-Box von Mises gelistet; Mises hatte zu Wieser ein distanzierteres Verhältnis als zu Böhm-Bawerk.

  3. 1913
    1913

    Philippovich war 1913 als Lehrstuhlinhaber für Politische Ökonomie der formelle Habilitationsbetreuer Mises' an der Universität Wien (Aufgabenhinweis aus Pipeline-Briefing).

Ovlivnil(a) · 11
  1. ⁦1918–1925⁩
    ⁦1918–1925⁩

    Studoval na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Ludwiga von Misese; později pravidelná účast na Mises-Privatseminar.[3]

  2. ⁦1920–1920⁩
    ⁦1920–1920⁩

    Účastnice Privatseminaru a členka užšího Misesova okruhu ve Vídni.[23]

  3. ⁦1921–1921⁩
    ⁦1921–1921⁩

    Roku 1921 promovala jako jedna z prvních žen ve státních vědách na Vídeňské univerzitě; disertaci „Die Anweisungstheorie des Geldes" (Teorie peněz jako poukázky) vedl Ludwig von Mises.[25]

  4. ⁦1922–1931⁩
    ⁦1922–1931⁩

    Četba „Die Gemeinwirtschaft“ (1922) Ludwiga von Misese, jež obsahovala důkaz nemožnosti hospodářské kalkulace v socialistickém společenství, jej odvrátila od jeho socialistických sympatií. Mises brzy rozpoznal Hayekův talent a pozval jej do svého Privatseminaru.[5]

  5. ⁦1923–1934⁩
    ⁦1923–1934⁩

    Machlup byl stálým účastníkem Misesova Privatseminaru a intelektuálním žákem z vídeňského okruhu.[3]

  6. ⁦1949–1955⁩
    ⁦1949–1955⁩

    Přeložil řadu Misesových spisů z němčiny do angličtiny a podstatně tak přispěl k šíření rakouské teorie peněz a konjunktury v anglicky mluvícím prostředí.[6]

  7. ⁦1949–1959⁩
    ⁦1949–1959⁩

    Byl považován za snad nejvýznamnějšího Misesova žáka v Novém světě; Rothbard prohloubil přístupy svého učitele zejména v teorii peněz, monopolu, kapitálu a úroku.[7]

  8. ⁦1957–1957⁩
    ⁦1957–1957⁩

    Doktorát získal u Misese na NYU a stal se tam jeho nástupcem coby nejvýznamnější představitel rakouské tradice v USA.[8]

  9. —
    —
    Henry Hazlitt⁦(1894–1993)⁩ · US-Libertarismus

    Hazlitt byl novinářským stoupencem Misese v USA, zajistil pozici na NYU prostřednictvím William Volker Fund a působil jako prostředník mezi Misesem a širší americkou veřejností.[3]

  10. —
    —
    Gustav von Schmoller⁦(1838–1917)⁩ · Jüngere Historische Schule

    Metodologický antipod z Methodenstreitu; Mises dílem „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (1912) nepřímo pokračoval ve sporu Rakouské školy proti mladší historické škole.

  11. —
    —
    John Maynard Keynes⁦(1883–1946)⁩ · Cambridge School

    Keynes byl po celý život nejvýznamnějším Misesovým intelektuálním antipodem v teorii peněz a konjunktury; Mises radikálně odmítal státně intervencionistické přístupy.[3]

Soukromý seminář, kolegové, Mont Pèlerin · 28
  1. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Schwiedland byl účastníkem Mises-Privatseminar ve Vídni.

  2. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Pravidelný účastník Mises-Privatseminar ve Vídni.[10]

  3. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Kaufmann byl účastníkem Mises-Privatseminar ve Vídni.[3]

  4. ⁦1920–1938⁩
    ⁦1920–1938⁩

    Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve Vídni; stálá členka Nationalökonomische Gesellschaft až do vyloučení roku 1938.[24]

  5. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Schlesinger war Teilnehmer am Mises-Privatseminar (Wikipedia EN).

  6. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Illy war ständiger Teilnehmer am Mises-Privatseminar (bio_de bestätigt).

  7. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩
    Lionel Robbins⁦(1898–1984)⁩ · LSE

    Robbins byl dočasně účastníkem Privatseminaru; později významný most vídeňského okruhu k LSE.[3]

  8. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩
    alfred-schutz

    Alfred Schütz (fenomenolog, spojnice k Husserlově škole) byl stálým účastníkem Mises-Privatseminaru.[3]

  9. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩
    erich-voegelin

    Eric Voegelin (politolog a filosof) byl účastníkem Privatseminar.[3]

  10. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩
    Karl Menger jr.⁦(1902–1985)⁩ · Wiener Kreis (Mathematik)

    Karl Menger ml. (matematik, syn Carla Mengera) byl účastníkem Mises-Privatseminaru.[3]

  11. ⁦1920–1930⁩
    ⁦1920–1930⁩

    Mises' Privatseminar-Liste (mises.org Hayek Centenary) führt Rosenstein-Rodan unter den regelmäßigen Teilnehmern; aktiv bis zur Übersiedlung nach Großbritannien 1930.[11]

  12. ⁦1920–1934⁩
    ⁦1920–1934⁩

    Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve vídeňské Handelskammer, společně s Hayekem, Haberlerem, Morgensternem a dalšími.[27]

  13. ⁦1922–1934⁩
    ⁦1922–1934⁩

    Dlouholetý účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni; jeden z mála habilitovaných příslušníků Rakouské školy v tomto okruhu.[1]

  14. ⁦1922–1923⁩
    ⁦1922–1923⁩

    Spolubojovník Ludwiga von Misese při stabilizaci rakouské měny; společně oba působili na spolkového kancléře Ignaze Seipela, takže inflační a deficitní politika skončila.[16]

  15. 1927
    1927

    Spolu s Misesem založil Rakouský institut pro výzkum konjunktury, kde Hayek od roku 1927 odváděl „tvrdou průkopnickou práci na ekonomické bázi“.

  16. ⁦1928–1938⁩
    ⁦1928–1938⁩

    Po nástupu do Institutu pro výzkum konjunktury pracoval Schiff jako novinový redaktor a pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.[13]

  17. ⁦1928–1936⁩
    ⁦1928–1936⁩

    Haberler pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.[3]

  18. ⁦1929–1938⁩
    ⁦1929–1938⁩

    Účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni jako člen vnitřního okruhu Rakouské školy.[3]

  19. ⁦1930–1933⁩
    ⁦1930–1933⁩

    Lachmann nahm laut Pipeline-Briefing als jüngeres Mitglied am Mises-Privatseminar teil; vor seiner Emigration nach London 1933.

  20. 1947
    1947
    Frank Knight⁦(1885–1972)⁩ · Chicago School

    Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.

  21. ⁦1947–1931⁩
    ⁦1947–1931⁩

    Roku 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Ludwiga von Misese, k založení Mont Pèlerin Society.[5]

  22. ⁦1947–1934⁩
    ⁦1947–1934⁩

    Pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar vedle své podnikatelské činnosti v rodičovské továrně na lepenku.[3]

  23. 1947
    1947
    George Stigler⁦(1911–1991)⁩ · Chicago School

    Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947; Stigler později prezident MPS.

  24. 1947
    1947
    Milton Friedman⁦(1912–2006)⁩ · Chicago School

    Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.

  25. 1947
    1947
    Wilhelm Röpke⁦(1899–1966)⁩ · Ordoliberalismus

    Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.

  26. ⁦1949–1959⁩
    ⁦1949–1959⁩

    Teilnehmer am Mises-Privatseminar in New York 1949–1959 (NYU-Phase) – direkter Anschluss an die Wiener Privatseminar-Tradition über Mises.[17]

  27. ⁦1949–1959⁩
    ⁦1949–1959⁩

    Účastník Misesova Privatseminaru na NYU od roku 1949 do konce padesátých let, s aktivitou až do sedmdesátých let.[7]

  28. —
    —

    Kauder roku 1957 označil Misese za Mengerova „nejvěrnějšího žáka“; byl s ním v přátelském styku a jeho ontologický přístup komentoval jako měřítko rakouské teorie.[14]

Ludwig von Mises v kontextu celé školy: pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.

PRAMENY K ŽIVOTNÍM ETAPÁM A VZTAHŮM55 dokladů · 6 pramenů
Topografie

Místa působení

SOUPIS DĚL · CHRONOLOGICKY

Knihy

léta 1900
1902
Práce, která vyšla roku 1902 jako vídeňská disertace ze státních věd, sleduje vývoj vrchnostensko-poddanského vztahu v Haliči od připadnutí země Rakousku při prvním dělení Polska (1772) až po vyvázání z poddanství (1848). Mises nejprve rekonstruuje venkovské uspořádání polské Haliče (poddanství, vrchnostenskou pravomoc, držební práva, robotní povinnosti) a staví nečinnost polského státu do protikladu k zasahujícímu rakouskému státu. Jádro tvoří výklad tereziánských a josefínských reforem, zrušení nevolnictví, robotních patentů a nezdařené daňové a urbariální regulace z roku 1789, po nichž následovala reakce v pojosefínském období. Značný prostor je věnován selskému povstání roku 1846 a zrušení veškeré roboty, které bylo nakonec nařízeno roku 1848. Studie se soustavně opírá o archivní spisy a dobové zákonodárství; v závěrečné úvaze Mises nevykládá osvobození rolníků z hlediska přirozeného práva, nýbrž jako důsledek hospodářského uspořádání, které se stalo neslučitelným s růstem počtu obyvatel.
OriginálNěmčina
léta 1910
1914
Die Störungen im Wirtschaftsleben der österreichisch ungarischen Monarchie
OriginálNěmčina
1919
Nation, Staat und Wirtschaft
OriginálNěmčina
Další vydání
léta 1920
1923
V této stati, dokončené roku 1923, zkoumá Ludwig Mises peněžně-teoretickou stránku měnové stabilizace, přičemž vychází z hyperinflace v Německé říši a v Rakousku po první světové válce. Ústřední teze zní: postupující znehodnocování peněz není nikdy nutným důsledkem hospodářské situace, nýbrž vždy následkem inflacionistické politiky, totiž krytí státních výdajů vydáváním bankovek. Mises popisuje možné zhroucení papírové měny, jako první podmínku reformy požaduje zastavení tiskárny bankovek a návrat ke zlatu a argumentuje proti teorii platební bilance, jakož i proti představě, že by devizové hospodaření mohlo úpadek zastavit. Zabývá se argumentem podmíněného inflacionismu, reparačními platbami Versailleské smlouvy a načrtává základní rysy nového, na zlato vázaného peněžního zřízení. Na podporu uvádí historické případy, americkou continental currency (1781) a francouzské mandats territoriaux (1796). Závěrem vykládá inflacionismus jako ideologický problém, spojený s etatismem a socialismem.
OriginálNěmčina
1924
Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel (2., neubearbeitete Auflage)
OriginálNěmčina
Další vydání
1927
Liberalismus
OriginálNěmčina
Další vydání
1928
Geldwertstabilisierung und Konjunkturpolitik
OriginálNěmčina
1929
Svazek shromažďuje šest hospodářskopolitických pojednání Ludwiga von Misese, která roku 1929 vyšla pod názvem „Kritik des Interventionismus" (Kritika intervencionismu). Mises argumentuje, že mezi soukromým a společným vlastnictvím výrobních prostředků neexistuje žádná trvalá třetí cesta: izolovaný státní zásah do cen, mezd a výroby podle něj vždy míjí cíl, který jeho původci sledují, a v důsledku toho vede buď ke zrušení zásahů, nebo k socialismu. Tyto texty se kriticky vyrovnávají s německou historickou školou, s katedrovým socialismem (Schmoller, Brentano), se mzdovou teorií odborů, se Sombartem a se Schmalenbachovou tezí o „vázaném hospodářství" (gebundene Wirtschaft). Závěrečné statě se zabývají teorií cenových stropů (Preistaxen) a zestátněním úvěrnictví.
OriginálNěmčina
Další vydání
léta 1930
1931
Die Ursachen der Wirtschaftskrise
OriginálNěmčina
Probleme der Wertlehre Die psychologischen Wurzeln des Widerstandes gegen die
OriginálNěmčina
ČLÁNKY · 307 ZAZNAMENÁNO

Studie, recenze, přednášky

léta 1900
1904
Zur Frage der Altersversorgung der Arbeiter
OriginálNěmčina
1905
Zur Geschichte der österreichischen Fabriksgesetzgebung
OriginálNěmčina
1907
Die wirtschaftspolitischen Motive der österreichischen Valutaregulierung
OriginálNěmčina
1908
Souborná recenze Ludwiga von Misese věnovaná novější literatuře o peněžnictví a bankovnictví, otištěná kolem roku 1908 v odborném ekonomickém časopise. Mises představuje a hodnotí 41 německy, anglicky a francouzsky psaných titulů, uspořádaných podle tematických okruhů: nejprve dvě práce z oblasti peněžní teorie (Hoffmannovy dějiny dogmat teorií hodnoty peněz, Kemmererova přestavba na základě kvantitativní teorie), poté spisy o německém peněžním trhu a o Říšské bance, o rakouské a švýcarské bankovní otázce, jakož i monografie o dílčích otázkách, jako například peněžní soustava Lucemburska a francouzské koloniální banky. Opakovaně prověřuje udržitelnost teorií hodnoty peněz a měnových teorií, oceňuje bohatství materiálu a metodiku a vymezuje se vůči doktríně zlaté měny a vůči inflacionistickým návrhům. Knappova státní teorie peněz a otázka hotovostních plateb prostupují recenzí jako vztažné body.
OriginálNěmčina
1909
Ludwig von Mises zkoumá, zda má Rakousko-Uhersko formálně obnovit hotovostní platby, tedy zákonnou povinnost Rakousko-uherské banky proplácet své bankovky ve zlatě. Jeho ústřední teze zní: z hospodářského hlediska zlatý standard existoval již dávno, neboť banka od roku 1896 kdykoli dobrovolně vydávala zlato a devizy znějící na zlato a udržovala směnné kurzy stabilní v rozmezí zlatých bodů. Zákonná úprava by tento stav pouze právně uznala, na politice banky by nic nezměnila. Mises vyvrací převládající názor, že nízká vídeňská diskontní sazba spočívala v pozastavení hotovostních plateb, a vysvětluje ji absencí krátkodobého zahraničního zadlužení a nízkou domácí investiční činností. Kriticky se vyrovnává se spisem Georga Friedricha Knappa Staatliche Theorie des Geldes (Státní teorie peněz) a nakonec se zabývá bankovním sporem s Uherskem. Práce členěná do osmi oddílů vyšla v Schmollers Jahrbuch a byla dokončena koncem roku 1908.
OriginálNěmčina
The Foreign Exchange Policy of the Austro-Hungarian Bank
OriginálAngličtina
léta 1910
1910
La Reforme financiere en Autriche
OriginálFrancouzština
Neue Literatur über Geld- und Bankwesen
OriginálNěmčina
Ludwig von Mises odpovídá na repliku Walthera Federna a hájí svou tezi, že Rakousko-uherská banka kdykoli poskytuje trhu devizy za kurz pod horním zlatým bodem a tak fakticky provádí hotovostní platby v devizách. Federnovo tvrzení, že banka občas odpírá devizy úrokovým arbitražérům, Mises odmítá jako odporující skutečnosti: jediným obranným prostředkem banky proti odlivu zlata je podle něj zvýšení diskontní sazby. Argumentuje se empiricky na základě vývoje kurzu devizy na německá bankovní centra od roku 1896, anexní krize z let 1908/09 a krize z roku 1907, přičemž se opírá o výroky guvernéra von Bilinského a zprávy vídeňské burzovní komory. Text souvisí s dobovou debatou o Knappově státní teorii peněz a o výhodách izolované měny.
OriginálNěmčina
1912
Das vierte Privilegium der Österreichisch-Ungarischen Bank
OriginálNěmčina
APA
Chicago
Německý historický styl